Přívlač na malých městských stojatých vodách

Malé stojaté vody jako jsou mnohdy zapomenuté rybníčky, tůňky oplývající romantickým nádechem a starou rybářskou patinou, ale stejně tak jde o městské rybníky, požární nádrže či umělá koupaliště. Co vše má společné je to, že zde žijí ryby. A pro redukci býložravých ryb se nasazují dravci, kteří budou naší kořisti v tomto článku.



Přívlač považuji za nejsportovnější formu rybaření (muškaři prominou) a tak je možné zkusit štěstí s umělou nástrahou i na takových vodách, které by Vás nikdy nenapadli. Ono je sice úžasné být v krásné přírodě, daleko od civilizace, ale málo kdy je to možné spojit s pracovním úsilím a dalšími povinnosti. A tak takto hendikepovaný rybář musí vzít za vděk jakoukoliv vodou, kde jen tuší úlovek. Dříve jsem opovrhoval rybníky v městských parcích, na okraji měst, řekou tekoucí centrem industriálního města. Ale časový hendikep mě donutil využívat takové vody co mám takřka pod nosem.

Když se již smíříte s tím, že možná někdy budete jediná okrasa povodí, ale z toho si nic nedělejte. Druhá varianta je, že bude rybníček obsazený dalšími rybáři, kteří neradi uvítají vláčkaře na svém revíru. Ovšem vždy vše je o domluvě a nevzpomínám, že by byl problém s lehkou nebo ultralehkou přívlačí. Ovšem vše je individuální. Další věcí na co je třeba pamatovat i otvírací a zavírací doba parků, kde je rybolov povolen, ale pouze po jasně vymezené časové období. To samozřejmě platí i pro jiná omezení, která jsou zpravidla uvedena v rybářském řádu a nebo přímo na informační ceduli u revíru.

Jak na to? Správná otázka. Vzhledem k tomu, že se objevím někdy i v místech kde jsou jiní „uživatelé“ parku, tak zpravidla minimalizuji výstroj na minimum. Zpravidla si vystačím s vláčecí cestou a prutem. Člověk není tak moc nápadný a alespoň minimalizuje dotazy typu „jak to jde“ … „tak co, berou
?“. Jednou z výhod takových lovišť v parcích je, že ačkoliv jsou v centrum města, tak bývají posečené, upravené, uklizené a mnohdy tam jsou i lavičky, kde si můžete v klidu odpočinout.



V létě i na podzim si můžete pěkně zachytat na městských rybnících
 

Ale nyní zpět k samotnému rybaření. Přeci jen se jedná o atypickou vodu a ta si žádá své. Co většinou u všech takových vod platí je, že ryby jsou zde zvyklé na pohyb, hluk a další nešvary kterých se musíme vyvarovat ve volné přírodě. Díky tomu není vždy za každou cenu chodit v khaki maskáčovaném provedení, ale v jakémkoliv sportovním oblečení s minimem vybavení. Tedy všemu co vyhovuje pro ultralehkou přívlač. Osobně nosím jen asi tři krabičky s nástrahami (gumy, třpytky a mikro woblery) a prut 180cm 0-8g nebo silnější do 240cm do 30g. To již považuji na takové vody jako maximum. Ostatně s prutem do 30 gramů bez problémů z vody doslova vydolujete metrovou štiku bez problémů. To se obávám, že nebude denní praxe, ale na ultra jemné pruty si užijete lov okounů, kterých bývá na takových vodách dostatek.



Vzhledem k tomu, že se spíše zaměřuji na malých stojatých vodách na menší ryby jako jsou okouni, menší candáti a štičky, a tak nepoužívám lanka, která výrazně mění chod drobných nástrah. Při včasném záseku i štika sedí dobře a není třeba se obávat, že spadne.

Jak jsem již nakousnul, tak vhodnou nástrahou jsou menší nástrahy jako gumové rybky, twistry, z kovových samozřejmě rotačky, ale i trochu opomíjené plandavky a cikády. No a jako nástrahy TOP považuji mikrowoblery, které jsou lahůdkou pro okouny a pstruhy.

Vzhledem k tomu, že lovíme na menší stojaté ploše a to většinou udržované, tak není dost možné vyhledávat spadlé větve, či jiné překážky ve vodě kde můžeme hledat ryby. Ovšem jak vždy říkám nic není pravidlem a tak jsem na jednom malém rybníčku nachytal pěkných pár okounu, kteří si udělali stanoviště v odhozené pneumatice … ano i takové věci lze na takových vodách najít. Každopádně vzhledem k tomu, že je dobře, že většina takových vod je čistá, tak vždy před rybářem stojí docela pracný úkol. Vláčet, vláčet a vláčet. Ideálně podle hodin. Asi tak jako když si představíte na hodinkách hodiny od 9 do 3 a pak po každé jednotlivé hodině postupně nahazujete. Je to trochu úmorné a ne moc zábavné, ale zase je to velice efektivní metoda jak získat záběr. Jde říci, že takto můžete prochytat velkou část vody. V tomto případě máte velkou šanci, že na ryby narazíte. Pokud to budou okouni, tak je dobré prohazovat stejné místo dál, protože zpravidla jde odlovit velkou část hejna. V žádném případě bych nepočítal, že na vycházce ulovíte trofejní ryby, ale to, že na malých vodách neplavou je omyl. Sám bych před několika lety řekl to stejné, ale bylo pro mě poučení na dvou vodách zhruba o velikosti hektaru se dali chytat štiky okolo metru. Těch poskrovnu, ale štiky okolo osmdesáti centimetrů byli celkem běžné. Vtip byl pouze v tom tajit takové úlovky. Pěkně vyfotit a zpět do vody. A to prosím v městském rybníku na okraji města s poměrně vysokým rybářským tlakem. Nedaleká voda neposkytovala tak velké štiky, ale zase poměrně pěkné candáty. Na tuto vodu byl extrémně silný rybářský tlak, ale zdá se, že některým rybám to zase tak až moc nevadlo. Jednoho dne jsem vylovil z tohoto rybníku již uhynulou štiku, které do osmdesáti centimetru moc nechybělo. Ovšem podle hmotnosti rozhodně dietu nedržela. Její uhynutí jsem odhadoval na nedostatek kyslíku ve vodě. Bohužel toho roku uhynulo velké množství dravců i kaprů na těchto malých vodách. Tudíž na závěr. Nikdy nepočítejte na malých stojatých vodách s rekordy, ale věřte, že i taková voda dokáže příjemně překvapit a je celkem jedno jestli je v centru města nebo v malebném zákoutí podhůří.



Malé městské revíry nebo i jen malé rybníčky umí mnohdy i překvapit …