Lidožrouti sladkých vod
Již je to nějaký čas co jsem chtěl napsat článek s nádechem záhad či tajemna z oblasti mé oblíbené kryptozoologie. Až teď se mě podařilo nashromáždit dostatek informací o záhadných případech, které existují o sladkovodních predátorech. Možná si můžete říci, že to do rybářského časopisu tak uplně nepatří, leč vzhledem k tématice dravců nebude od věci se trochu zasnít a v koutku duše si představovat jak v oblíbeném revíru plave skutečný dravec bažící po lidské krvy.
Informace na článek jsem čerpal z vynikajícího českého atlasu ryb od pana Vojtěcha Slámy s tím, že o některých případech se zmiňují i kryptozoologičtí badatelé na svých internetových stránkách popř. encyklopediích.
Štika obecná (Esox lucius)
Tuto rybu zpravidla poznaji na fotografii i laici rybařením nepolíbení, ale co se může stát, když se štika chová jinak než je pro ni obvyklé. Jedním z příkladů je příběh sepsaný do časopisu Uralskij sledopyt ve kterém se uvádí případ o příšeře z jezera Ubyr-kul, které v překladu popisuje "žravé jezero". Název jereza je pravděpodobně odvozen o stále se tvořících propadlin, kde mizí jak lidé, tak i dobytek. V legendách se zmiňují domorodci o jezerní příšeře nazývané Adžacha. Na toto jezero se vydavala jen hrstka nebojácných Baškirců. Je zajímavé, že do té doby se vyprávělo o úlovcích obrovských štik. Jednoho dne šel jeden ze starých neohrožených lovců zkotrolovat své sítě a byl vylekán tvorem, který se ve vrši nacházel. Stařík se zalekl a utíkal domů. Po příchodu domů celou historku vypravolal ostatním členům vesnice. Po nějaké době pasáčci dobytka viděli na vlastní oči na hladině jezera vyhřívat se obrovského tvora, který byl podobný velké a staré štice.
S výše uvedenýcm příběhem koresponduje i další historka, která je uvedena v knize Omjakonskij Meridiam sovětského spisovatele Pankova, který uvádí: "Ne náhodou se vesnice u níž tvoří slevající se horské potůčky řeku Indigirku nazývá štičí, v jakutštině Sordonnoch. Existují legendy, podle nichž se na břehu sousedního jezera Vorota nalézali takové štičí čelisti, že postavil-li se na zem, mohl pod nimi projet jezdec na sobu jako vraty." Z novodobější historie stojí za zmínku příběh buldozeristy, který zastřelil štiku. Viděl v řece obří tlamu, vystřelil a ryba vyplula břichem vzhůru. Její délka se pohybovala okolo čtyř metrů.
V úpřípadě, že se jedná na pravdě založené zvěsti, tak se jedná o senzaci, která nemá obdoby. Je možné, že v asijských stepích existuje dosud neobjevený druh štiky, který dorůstá obřích rozměrů.
Pro další zajímavou příhodu nemusíme chodit daleko. Údajně v roce 1944 byla v dánském jezeře Fureso spatřena obří ryba podobná štice, která v blízkosti břehu při prudkém obratu vytvořila vlnu, která rozbila prkenné molo. Zajímavý příběh se odehrál v naší středoevropské historii, kdy sám římsko-německý císař Fridrich II označkoval zlatým kroužkem a do jezera vypustil malou štiku, která byla po 267 letech vylovena a měřila 570cm a vážila více než 140kg.
Ač se vesměs jedná o příhody staršího data, tak jedno z nich je zřejmé. Popisují tvory podobné štice, kteří dorůstají obřích rozměrů. Je možné, že obří vzrůst štik byl zapříčiněn fantazií a respektem lovců, ale kdo ví ... V tuto chvíli mě napadá ještě jeden případ, který se objevil v roce 2007 a byl uveřejněný na českém serveru novinky.cz. Hlášení pochází z rakouského jezera Badesee Wildenau ve kterém bylo nutné uzavřít pláže pro plavce, které tam napadala štika. Obava z této ryby dospěla až tak daleko, že byla vypsána odměna na její ulovení. Více informací k tomuto "čerstvému" případu naleznete zde (https://www.novinky.cz/koktejl/120521-v-rakouskem-jezere-napada-plavce-velka-stika.html)
Na samotný závěr se podívejme na oficiální rekord štiky obecné. Jde o rybu o délce 200cm a hmotnosti 65kg. Přičemž se zmiňují i další dva nepodložené úlovky z ruské řeky Vyčegny 80kg a z anglického Littethallu 65kg. Český rekord drží ryba o velikosti 137cm a hmotnosti 27,20kg z ÚN Vranov.
Sumec velký (Silurus glanis)
Sumec patří do té kategorie ryb, že již vyslovením jeho názvu si člověk představí obří rybu. Ale co když tato ryba může být po zásluze nebezpečná. Stává se zcela běžně kdy ulovený sumec pokouše ve vodě svého lovce. Nejedná se sice o nic nebezpečného, leč projev agresivity zde je. Pojďmě se společně podívat na další příběhy o těchto rybách, které nekončívají vždy jen několika šrámy.
První zmínky o agresivit sumců se objevuje v Brehmově životě zvířat, kde v českém překladu z roku 1927 se uvádí, že v žaludku uloveného sumce byla objevena lidská hlava, pravá ruka se dvěma prsteny. Stejně tak se v žaludcích sumců svého času objevovala vodní drůbež jako husy a kachny. Brehm dále popisuje případ, kdy byl u Bratislavy uloven sumec a v jeho žaludku bylo objeveno nestrávené torzo malého chlapce. Renomovaný spisovatel, cestovatel a kryptozoolog Jaroslav Mareš se ve své knize zmiňuje o sumci, který byl ulovený v Rumunsku, kde byl vyhlášen oficiálně jako "sumec lidožrout". Tři metry dlouhého a dvěstě čtyřicet kilogramů těžkého sumce si můžete vypreparovaného prohlídnout v pařížském přírodovědeckém muzeu (jen pro
zajímavost v témže muzeu můžete shlédnout i devíti metrovou krakatici, která byla ulovena v Pacifiku.)
Nyní se pojďme podívat na ruské obludy, které údajně dodnes obývají vzdálená jezera a řeky. Na Sibiři se již dlouho vypravuje o tvoru z jezera Labynkyr, kterého místní domorodci nazývají "čort". Rozměry tohoto tvora jsou natolik fascinující, že není pravděpodpobně možné aby takový tvor mohl v jezeře přebývat. Leč vzhledem k tomu, že tyto vzkazky jsou stále živé, tak se podobná historka dostala i k ruskému geologovi Tverdochlebovi, který nedaleko jezera prováděl výzkum. Historkám Tverdochlebov nevěnoval zvláštní pozornost do doby než se s jezerním monstres setkal osobně. Ne však na samotném jezeře Labykyr, ale na nedalekém jezeře Vorota. Tverdochlebov o svém zážitku píše: "Nad vodou jen nepatrně vyčníval tmavošedý oválný trup. Viděli jsme jen nepatrnou část zvířete, ale pod vodou se rýsovalo ohromné masivní tělo. O velikosti svědčilo i to, jak se nestvůra pohybovala: těžkým trhnutím se poněkud připozvedla z vod, pak se vrhla v před a posleze se zase uplně ponořila do vody. Přitom se od její hlavy valily vlny, vzniklé pod vodou. Napadlo mě, že otvírá tlamu a loví ryby."
Po nedlouhé době se situace změnila a tvor nabral směr k Tverdochlebovi a jeho společníkům:
"Rychle jsme vylezli na srázný svah. Co když "to" vyjde z vody? Vždyť před námi to byl bezpochyby dravec, a to jeden z nejsilnějších dravců na světě: taková nezkrotná a bezohledná zuřivost byla cítit z každého pohybu toho tvora i z jeho vzhledu. Asi sto metrů od břehu se zvíře zastavilo. Najednou sebou ve vodě prutce hodilo, zvedly se vlny a nedalo se uhádnou co se vlastně děje. Uplynula minuta a zvíře zmizelo pod hladinou. Teprve tehdy jsem si vzpoměl na fotoaparát."
Tverdochlebův záznam vyvolal poprask v tehdejším sovětském svazu. Začalo se uvažovat o přežívajících vodních dinosaurech. Ichtiologové měli střízlivější názor na vylíčenou historku a přiklánějí se k té variantě, že se jedná o obsovského sumce, možná neznámeho druhu. Je to možné? Kdo ví. Co ovšem zatím zůstává platné je oficiální rekord rekord uloveného sumce, který měřil 457cm o hmotnosti 336,3kg ulovený na ruské řece Dněpr. Při porovnání s tímto sumcem je národní rekord sumce v ČR 255cm a 93kg poněkud maličký.
Leč to, že rod Silurus je nebezpečnou cházkou dokazuje i další případ, kde se nejedná o "sumce velkého", leč o jeho příbuzného sumce zvaný Goonch. Jde o jediný zdokumentovaný případ, kdy byl zahájen lov na sumce lidožrouta. V čele loveckého týmu byl český kontroverzní rybář Jakub Vágner, který za podpory Nacional Geographic vyrazil do Indie na lov místními obávaného predátora. Goonch má na svědomí nejméně pět lidských obětí během několika měsíců kdy útočil na domorodce. Vysvětlení "lidožravosti" je celkem prosté. Místním zvykem je pohřbívat zesnulé tak, že se jejich těla vhodí do řeky. Kde je pravděpodobné, že ryba si takto navyknula na lidské maso. Vice informací o této expedici naleznete zde ( https://hobby.idnes.cz/rybar-vagner-chytil-sumce-lidozrouta-dw9-/rybareni.asp?c=A090616_122526_rybareni_bma ) nebo tady ( https://www.jakubvagner.cz/cs/mdl/info/mysteriozni--ryba-goonch-1)
Pojďme se teď podívat na reálné predátory, kteří mohou (a také tak činní) brázdit toky sladkých vod.
Žraloci (Carcharhinus)
Každý jistě viděl a pamatuje Spilbergův film "Čelisti". Je možné aby něco podobého se odehrávalo i ve sladké vodě? Podle mnoha pozorování to možné je. Je veskrze zajímavé, že není nic neobvyklého, že žraloci mohou obývat ústí řek. Některé druhy i dlouhodobě. Jedná se o ty z nejagreasivnější druhy jako je Velký bílý žralok a žralok býčí
V Indii v řece Ganga jsou místní rybáři napadáni velkým vodním dravcem, který způsobuje těžká zranění nebo smrt. V Indii je nazýván Cammotte. Mezi vědci se začalo uvažovat i o tom, že se jedná o nový druh velkého sladkovodního žraloka. To že se nejedná o velkého bílého žraloka naznačují výpovědi svědků, kteří popisují útok. Velký bílý žralok údajně kořist napadne, vytrhne z ní co největší kus masa a poté rychle zmizí. Útoky v řece Ganze mají mít jiný charakter a to, že dravec chce svou kořist celou. Jako hlavní podezřelí v těchto případech se objevuje žralok býčí (též bělavý - Carcharhinus leucas). Jde o středně velký druh žraloka, kde samice dorůstá do délky 3,5m a s hmotností až 318kg. Jde o žraloka, který je v mělkých vodach nebezpečnější než jeho větší příbuzní. I žralok býčí patří do kategorie potenciálních lidojedů. O co je více zvláštní, že právě žralok býčí není pevně připoután k moři. V Amazonce byl tento druh žraloka uloven 3700 km od ústí řeky do moře. Kromě Amazonky je možné nalézt žraloka býčího i v jiných řekách jako jsou Tigrit, Eufrat, Zambezi a Missisipy. Mezi nejzajímavější lokace jsou jezera. A to jezero Nikaragua ve střední americe, severoamerickém jezeře Atchafalaya a nakonec i v jezeře Jamoer na Nové Guineji.
Údajně Guinejští domorodci věří, že v jezeře Sentani žije velké množství žraloku. Ať je to pravda či ne, tak ichtiologové se k případu vyjadřují spíše skepticky, ale co na tom, když během druhé světové války se na tomto jezeře úlovek žraloka objevil! Během válečných let se zde objevilo americké vojsko, které aby utišilo hlad lovilo ryby pomocí výbušnin. Po výbuchu se kromě ryb na hladině objevil k velkému překvapení všech i tří metrový žralok. Podle náčrtků, které se do dnešních dnu uchovali, podobá se tehdy ulovený žralok žraloku býčímu.
Žralok ganžský
Při sledování informací ohledně indické řeky Gangy, tak se nám zde objeví i další nebezpečný tvor. A to žralok Gangský. Na českém internetu mnoho informací o něm nenajdeme, leč v anglicky psané wikipedii nějaké informace najdeme. Ovšem horší je to s fotkou. Pokud si zadáme heslo ganges shark, tak z 90% vám budou nabídnuty fotografie žraloka býčího. V angličtině bull shark. Nicméně žralok ganžský (Glypsis gangeticus) byl zatím popsán pouze v řekách Ganga a Hoogly. Ačkoliv žralok ganžský patří mezi velmi nebezpečné druhy, tak v útocích na lidi bývá nejčastěji jako viník označován žralok býčí.
Ačkoliv není mnoho druhů žraloků, kteří se hromadně houfují ve sladkých vodach, tak faktem zůstává, že existuje přinejmenším jeden druh žraloka, který je maximálně nebezpečný a může zůstat po dlouhou dobu ve sladké vodě.
Máte tady posledního predátora o kterém bych se rád zde zmínil. Jde více méně o atraktivní téma, tak se můžeme směle posunout dál na posledního významného predátora, který se může stát posledním co ve vodě uvidíme.
Piraňa
Ihned v úvodu popisu této ryby je na místě si říci, že piraní jako druhu ryb existuje velké množství popsaných druhů. O co je zajimavější, že největší popsaný druh piraňe Piaractus brachypomus (Piraňa plodožravá) jak její český název napovída je ryba býložravá a dorůstá až 88cm a až 25kg. Mezi nejnebezpečnější zástupce tohoto rodu patří Piraňa červená ( Pygocentrus nattereri), která dorůstá "pouze" maximálně 33cm a hmotnosti pod čtyři kilogramy.
Vzpomínám si, že je to již nějakých možná více jak patnáctlet co jsem jakožto študentík měl tu čest v jakési malé soukromé ZOO vidět na vlastní oči piraňu červenou. Do té doby nebylo až tak běžné, že by si někdo tuto amazonskou rybičku choval doma. Vzhledem k tomu, že součástí návštěvy bylo i předvedení krmení, kdy chovatel do vody vhazoval malá myší mláďata. Pokud člověk vidí na vlastní oči jak se taková ryba krmí, tak ihned vidí zuřivos ryby poté co se do vodu uvolní první kapka krve. I když člověk má možnost i dnes možnost sledovat žraloka při útoku na kořist, tak dovolím si tvrdit, že právě tato malá rybička má z mé strany mnohem více respektu než žraločí kolos. Asi je to dáno tím, že přirozeně se neobáváme ryby velké jako vzrostlí karas. O tom, že tyto ryby jsou skutečně nebezpečné koluje množství historek, které přicházejí z povodí Amazonky. O co je zajimavější, že nejde o staré hlášení, která je možné zdiskreditovat, ale jde o případy, které se odehravají v druhé polovině dvacátého stolení. Pojďme se na ně podívat.
První popsaná příhoda se stala roku 1961, kde na řece Rio Purus plula loď Macucin, kde jí proud do cesty postavil dřevěnou kládu, která po nárazu do lodi udělala trhlinu, která loď během okamžiku poslala na říční dno. Lidé mohli pohodlně doplavat ke břehu, ovšem to by se tento příběh musel odehrávat unás na Labi a ne v jižní Americe. Během okamžiků voda začala vřít pohybem tisíců malých rybek. Jediný kdo tragedii přežil byl lodník, který balancoval na kusu prkna. Poté co dosáhl pevniny ihned spěhal pro pomoc. Když dorazil se záchranáři k místu tragedie bylo záchránaři nalezena jen hromada doběla okousaných kostí.
Další příběh se stal v roce 1981v brazilském přístavě Obidos, kde když loď připlouvala do doku a chtěla zakotvit se nešťastnou náhodou převrhla. Podle prvotních zpráv bylo zabito a snědeno piraňema více jak třista lidí. Podle oficiálních úředních zpráv přežilo pouze 178 lidí. Podle tamnějších ichtyologů se ve všech případech jednalo o ohlodání již mrtvých těl, ale kdo ví? Jsou znamé útoky na dobytek, který se šel napít vody z řeky.
U nás se takové ryby samozřejmě nevyskytují, ale i u nás se najde vyjímka. V Olši roku 1998 byla ulovena Piraňa obecná. Ryba měřila 27,5 cm a takřka půl kila. Ryba byla pravděpodobně vysazena akvaristou či nějakým způsobem unikla z uzavřeného chovu. Vzhledem k přirozenému prostředí ryby by pravděpodobně nepřežila zimu. Každopádně jak dlouho se proháněla po Olši nikdo neví. Otázkou je jestli je možné, tento rybí druh objevit v Evropě. Podle některých informací skutečně tato ryba přežívá i v Evropě a dokonce se má i rozmnožovat. Jde o blíže nespecifikované španělské řeky. S největší pravděpodobností jde o rybářskou latinu, ale na druhou stranu nelegálním vysazováním byl v malém měřítku vysazen sumec na španělských tocích a dnes po desítkách let na španělské řeky jezdí za sumci celá Evropa.