V rytmu POPíku
Pro tento článek jsem si vybral trochu netradiční název, ale vzhledem k tomu, že jsme na vláčkařském webu, tak je zřejmé, že nepůjde o hudební článek, ale o článek zaměřený na povrchovou nástrahu s jménem popper.
K napsání tohoto článku jsem se dostal celkem náhodou a to, že jsem o víkendu vytáhl své popříky a pokusil se něco ulovit. Poppery mám rád z více důvodů než se může na první pohled zdát. Jedním z hlavních důvodu je fakt, že vázkovost je minimální a tak je možné popovat opravdu v takových místech, kdy by vláčkař nenahodil ani gumu. Ideálná pro takový lov jsou pařezová pole, která ukrývají krásné a velké dravce.
Druhou výhodou kromně jejich nevázkovosti je jejich originalita. Musím uznat, že co chodím s vláčecím prutem, tak jsem vedle sebe neviděl rybáře, který by používal povrchovou nástrahu. Pravda nejsem vždy a všude, ale dovolím si tvrdit, že popper a jemu podobní nejsou u nás běžné umělé nástrahy. Možná právě proto ještě mají vyšší účinnost ... kdo ví.
Velcí okouni rádi pošilhávají po pukající nástraze.
Popování jako technika nepatří mezi nejtěžší. V žádném případě se nejedná o nic složitého. Někdo rád používá jako nosič nástrahy vlasec, ale já osobně u popování raději používám pletenou šňuru a to proto, že její minimální průtažnost pospolu s popper vytvářejí skvělé divadlo. Poppra nejlépe rozpohybujeme prudkým škubáním špičky prutu. Kdy nástraha se ponoří pod hladinu a vytvoří charakteristický zvuk "ploooop". Tyto zvukové efekty bývají zpravidla podpořeny i kulučkou vně poppera, ktrerá vydává rušivé chrastění. Serií šplouchanců přitahujeme nástrahu a tím jí tak dáváme atraktivní chod.
Poppery jako takové si je možné vybrat v několika velikostech, gramážích a barvách. V tomto ohledu si myslím, že barva není to nejduležitější. Co se týče velikosti a gramáže, tak zde platí přímá uměrku ku rybě a ku typu vody na kterém budeme lovit.
Jako velmi vhodná stanoviště pro lov jsou rakosí a i jiné překážky ve vodě. Stavalo se mě, že sotva co wobbler dopadl na hladinu stal se kořistí malé štičky. Dravci nedělají rozdíl v kořisti a i na 15cm wobler zautočí štička která měla sotva 30-40cm.
I tahle kudlička si došlápla na velkého poppera
Vlačení popperů je velká legrace a sledovat záběr na povrchovou nástrahu stojí za to. Doporučuju každému vláčkaři vyzkoušet popř. i stále využívat tuto techniku. Ideální dobou na její praktikování jsou letní večery, kdy se na poppra může přijít podívat i sumec. Škála lovitelných ryb je obrovská. Pop jako takový patří mezi mezi jednu z nejúspěšnějších nástrah na boleny.
Rád bych se k tématu hladinových nástrah ještě vrátil, protože soukr. zjištění tyto nástrahy jsou spíše podceňovány než aktivně používaný. Ale to je věcí každého rybáře.